Práce žáků
Úprava školních atrií
Děti se snaží, aby to bylo ve škole pěkné, a tak přiložily ruku k dílu a v rámci pracovních činností se věnují i jarní úpravě atríí. Žáci 3. A se pustili do úpravy a úklidu átria s velkou vervou. Práce se jim líbí a daří, budou v ní pokračovat. Konečnou úpravu átria opět nafotíme.
K proběhnutému Mikulka Aerobic Cupu žáci vytvořili velmi pěkné prezentace
7. A
Nikola Pecháčková a Kateřina Hašlerová
Alena Musilová, Linda Haisová a Anna Formánková
Veronika Rezková
Vašek Poštolka a Lukáš Cimr
Radka Macháčková a Nikola Tomášková
Dan Táčner a Michal Tuček
7.B
Adam Hofman a Tomáš Michalik
Marek Pacovský a Kristián Florek
Ve třídě 4.A si změřili čas ve sprintu na 50 m
Výsledky:
1. Bartoš 7.84 s
2. Haklová 8.70
3 – 4. Berounská 8.86
3 – 4. Horáková 8.86
———————————
5. Zvěrzina 8.88
6. Kincl 8.92
7. Rozšafný 9.12
8. Elgr 9.16
9. Lapáček 9.19
10. Schejbal 9.25
11. Kubánková 9.41
12. Kmoch 9.45
13. Vildnerová 9.63
14. Hrubý 9.68
15. Basendayar 9.89
16. Obermajerová 9.96
17. Frenclová 10.08
18. Brož 11.57
19. Veselý 14.51
Velikonoční výtvarka v 5.A
Netradiční kraslice
Vajíčka jako rybičky, ptáčci, žabičky, věnce, mobil, papírové zápichy do košíčků nebo květináčů v podobě beránků, zajíčků, berušek a sluníček, velikonoční přání – to vše vytvořili šikulky a šikulové 3. A.
Velikonoční detektiv - práce Týnky Peckové z 5.B
Byla temná,deštivá noc .V lese vyli vlci a venku byla obrovská zima.Právě jsme v malé vesničce jménem Mrkvovice …kde měli velikonoční zajíčci dooost naspěch,aby v celé zemi rozmístili čokoládová vajíčka po každém domě.Pak slyšeli, jak někdo ťuká na dveře továrny, kde právě vyráběli čokoládová vajíčka..Ten nejmenší CHLUPÁČEK vyšel ven a podíval se. Právě slyšel, jak někdo křičí, ale nikdo mu nevěřil.On stejně věděl, co slyšel.Takže další den šel hledat.
Maminka mu začala říkat: ,,Nech toho, něco si uděláš?“ Ale CHLUPÁČEK chtěl zjistit, co se stalo,a proto začal pátrat.
Když došel na náměstí, viděl letáčky, jeden si vzal a četl? Nevíte někdo, kde bydlí můj tatínek a maminka? Kdo ano, prosím najděte mě a řekněte mi to děkuji?A to byla CHLUPÁČKOVA první stopa. Řekl si? Tak to je moje stopa?
Šel po čokoládových kapkách, to jediné ho tam mohlo zavést ,myslel si. Stopy ho dovedly k malému domku na konci lesa. Když otevřel dveře, viděl na zemi ležet uplakanou holčičku, která nejspíš prošla portálem ze světa lidí do světa roztomilých velikonočních zajíčků a nejspíš našla letáčky a taky nějaká ta velikonoční vajíčka.
Když uviděla zajíčka, rozeběhla se k němu a začala ho hladit a pusinkovat. Pak začala mluvit. „Ty jsi, ale roztomilý králíček, kdybych si tě mohla nechat a ty očíčka škoda, že neumíš mluvit?“ a plakala dál…CHLUPÁČEK to,ale nenechal jen tak a začal povídat: „Ale holčičko, co to povídáš, já umím mluvit, prošla jsi nějakým portálem a já tě dostanu zpátky domů. Holčička si s ním v tu ránu začala povídat …Zajíček ji zatím dovedl ke stromu vědění, aby mu holčička pověděla, co se jí stalo a jak se to stalo.Ostatní zajíčci se mu zatím posmívali, co to dělá,ž e si povídáš se stromem …joo hahahaha….
Ale nejvíc divné bylo, že neviděli malou holčičku. Pak se podíval vedle sebe a tam seděl starosta Mrkvovic a říkal: „CHLUPÁČKU, co tady dělá ta holčička??“ Zajíček mu všechno řekl a společně holčičce pomohli dostat se domů.A OD TÉ DOBY MU NIKDO NEŘÍKÁ JINAK NEŽ DETEKTIV!!!
A abych nezapomněla, čokoládová vajíčka se nakonec krásně povedla a holčička chodí každé Velikonoce k zajíčkovi na návštěvu.
Výtvarka u třeťáků
Podívejte se, jak pěkná trička si děti vyrobily v hodinách výtvarné výchovy ve třídě 3.C.
Berou nám mobilní telefony soukromí?
(slohová práce)
Každý asi zná tu malou věcičku, občas nenápadnou, která když zapípá, nebo vydá jakýkoliv jiný zvuk, tak je hned každému jasné ´´vo co go´´. Většinou to není větší než pár centimetrů na pár centimetrů. Takové malé nic by se dalo říct. Ale co takové malé nic dokáže, to je skoro nemožné.
Poslední dobou si neustále kladu otázku: ,,Kdo je tu pánem? Já nebo můj mobil?´´. Občas se mi totiž zdá, že mě můj mobil ovládá, že mě zcela a nenávratně pohlcuje, že ze mě kousek po kousku vysává všechen zdravý rozum. I když o to se bez problému stará můj věrný přítel počítač. Přítel každého ´´teenagera´´, ale to sem teď trochu odbočil. Abych se vrátil zpět ke své otázce, kdo je tu pánem?
Už od pravěku se lidé nějak dorozumívali, na blízko i na dálku. Ve středověku používali poštovní holuby, indiáni používali kouřová znamení, pak se začal používat telegram a spousty dalších vymožeností tehdejších dob, ale teď, teď se používají mobily.
Mnoho lidí starší generace si myslí, že se mobily používají pouze jako zdroje informací. Vždyť od toho taky mobilní telefony jsou. Nebo by alespoň měli být. Lidé, ať už dospívajícího nebo středního věku, berou mobilní telefon jako svou ozdobu. A čím víc má funkcí, tím lépe – tohle je u většiny v dnešní době pravidlem. Lidem už nestačí mobily jen na hovory a SMS zprávy.
No dochází mi čas i nápady, tak jenom posledních pár slov na závěr. Mobilní telefony, ať už jako zdroj informací, nebo jako věc, se kterou se zabije nepotřebný čas, ovlivnily naše životy. Já si osobně myslím, že k lepšímu, protože dorozumívat se nějak musíme a upřímně, komu by se chtělo mít doba holubník, nebo na střeše činžáku rozdělávat oheň? Mně teda rozhodně ne! A dávejte si dobrý pozor, kdo je tu pánem!
Jakub Iran, 9.B
Drogy kolem nás
Toto téma jsem si vybral proto, že je to věc, která se šíří rapidní rychlostí a dostává se hlavně k mladým lidem.
Drogy škodí zdraví. To už myslím, každý ví. A to v jakémkoli množství. Ale dostat se k drogám není těžké. Drogu už vlastně mladiství zkusí už velice brzy. Když začnou kouřit, dostává se jim do těla velká dávka velmi škodlivého nikotinu, což způsobuje rakovinu nebo další nemoci. Mezi dětmi od 13 do 18 let jsou cigarety běžnou věcí. Myslí si totiž, že když začnou kouřit, lépe zapadnou do kolektivu.
Bohužel jim v tom vůbec nikdo nezabrání. Ani prodejci v trafikách.Ti naopak dětem cigarety většinou prodají. Horší jsou prodejci cizí národnosti.Ti většinou neví, že tabákové zboží se mladistvým neprodává, a nebo to vědí, ale aby měli větší tržby, tak to dětem většinou prodají. Nejjednodušší ale stále zůstávají cigaretové automaty.
Dovršení osmnáctých narozenin je pro každého kuřáka osvobození. Může si totiž kdykoliv a kdekoliv koupit cigarety.Už pro něj končí doba, když přišel domů, byl z něho cítit kouř a říkal, že nekouřil on ale jeho starší kamarádi, už pro něho končí doba schovávání cigaret pod postel, do skříně a podobně.Začínají pro něj roky svobody.
Jenže kolik let svobody mu zbývá? To je otázka, na kterou vám rychle odpoví každý doktor: málo. Je dokázané, že cigarety nebo obecně všechny drogy zkracují život až o polovinu. Já sám s drogami nemám žádné zkušenosti a doufám, že taky nikdy mít nebudu.
David Šilha, 9.A
Zeměpis
Výběr z prezentací žáků vytvořené pro předmět Zeměpis
 |
Dánsko |
 |
Švédsko |
 |
Finsko |
 |
Island |
 |
Norsko |
 |
Bulharsko |
 |
Chorvatsko |
 |
Lotyšsko |
 |
Řecko |
 |
Slovinsko |
Práce na téma STOP DROGY – literárně výtvarná soutěž pro žáky školy
Stop drogám
Romana Panchártková, 5.A
Jen ten kdo drogy pojídá,
na svět se jinak podívá.
I když všichni dobře radí,
aby totéž nedělali,
mají stejně názor svůj,
tak se podívej a stůj!
Před drogami se dá uhnout,
ale nesmíš hnedka ztuhnout.
Nezačínej i kdybys chtěla,
špatný život bys pak měla.
Centrum Prahy v noci
Verča Spurná, 5.B
Centrum Prahy v noci
je v drogové moci.
Na rohu temné uličky
potkal jsem dvě, tři feťačky,
jak zahazují použité stříkačky
a jdou ničit nové lavičky.
V parku leží špinavý feťák
nebo je to jen chudý bezďák.
Ráno, když se rozední
jsou všichni ještě zhulení.
Po jedné takové temné noci,
už vím, jak dopadnout nikdy nechci.
Proč nikdy nebudu brát drogy?
Drogy. Toto slovo mi nikdy nebylo sympatické, vlastně vůbec. Vždycky jsem se snažila se jim vyhýbat a zatím se mi tak stále daří. Jsem mladá nezávislá puberťačka, ale nemám potřebu zkoušet něco tak odporného, jako jsou drogy. Mladí lidé však tomuto pokušení někdy nedokáží odolat. Znám pár lidí, kteří už drogy zkusili. Jedni toho okamžitě nechali, druzí tomu bohužel podlehli. Ale s těmito lidmi, s těmi, kteří nenašli sílu drogám vzdorovat, se už dále nestýkám.
Ročně zemře v ČR mnoho lidí právě kvůli drogám. Ať je to jakýmkoliv způsobem, prostě se nakazí. Ale kdo těmto lidem ještě pomůže? Nikdo. Život si s nimi pěkně pohrál, nebo oni s ním, ale často to dopadne právě nejhůř.
Ale co když existuje něco, co těmto závislým lidem pomůže přestat? Pár možností znám, ale který závislý člověk by se chtěl drog vzdát? Pouze ti silní, pouze ti,kteří vědí, že to, co dělají, jim nepomáhá. Lidem, kteří berou drogy, ty drogy vlastně pouze mentálně pomáhají. Je to jejich názor, v jejich hlavě. Je to jejich vlastní pohled na svět, je to ale jen lež.
Člověka, který začne fetovat, k tomu může vést mnoho důvodů. Ať jsou to rodinné či pracovní problémy, nebo třeba jen zvědavost. U všech případů si však stejně myslím, že je to zbytečné. Člověk to jednou zkusí, buď si to už nikdy nevezme, nebo bude pokračovat. Pokud si zvolí druhou variantu, upřímně, jde to s ním z kopce. Začne být závislým a může to mít spoustu následků. Může zemřít, může se jít léčit. Podle mě to jsou takové dvě hlavní varianty. Pro mě je “frajer“ ten, kdo si řekne:,,Už nechci pokračovat, nic mi to nedává, jen bere!“. A když se pak ten člověk vyléčí, je to pro mě ještě větší frajer. Záleží na každém z nás, jak se rozhodneme. A neplatí to jen u drog, život je samé rozhodování.
Sedím v lavici, píšu slohovou práci a přede mnou je na tabuli papír s nápisem “STOP DROGÁM“. To, co je nad tím ještě napsané, mě moc nezajímá, pro mě je důležité to, že si lidé čím dál tím víc uvědomují, jak jsou drogy špatné. Copak není úžasné, že se lidé proti drogám rozhodli bojovat?…
Soňa Jandová, 9.B
Soutěž O zlatý klíč – oceněná práce Městským úřadem Praha 11 - 1. místo
Večerní Jižní Město
Michaela Wohlmuthová, 6.B
Několik dívek pluje nad Prahou,
každá na svém ohnivém oři,
všechny černě oděné,
jen jedna není černě oděná,
ta jedna je v tmavomodrém sametu,
všechny mají šaty stříbrem pošité,
jen ta jedna má šaty pošité diamanty.
Každá z nich má svou zlatou hůl,
jen ta jedna má v ruce stříbrný prut,
září mezi ostatními jako perla mezi fazolemi.
Líbí se mi, je nádherná,
v létě ráno slzy roní,
se sluncem se ráda honí,
na podzim, když češe vlasy,
barevné perly vyčesává,
pod nimi krásně žloutne tráva,
v zimě, když jejímu oři kape z nosu,
vidíme krásné křišťály,
však už je jaro,
roztály…
Ráno se střídá se svým bratrem,
její bratr tě ráno budí,
spolu s ním i ptáčků zpěv,
však když čas bratrův uplyne,
šero se zase rozvine.
A opět září její krása,
s malými beránky hraje si,
kolem ní běhá spousta lvíčků,
ale když jasný bratr přichází,
zas naše kráska odchází.
Odchází daleko,
daleko za pole,
za lány široké,
až na druhý konec světa,
neplač,
vrátí se k nám zas plná tajemného světla.
